Je to jen koníček?
Autentičnost vojensko-historických rekonstrukcí je pro reenactory klíčovou hodnotou. Jejich touha po co nejvěrohodnějším prožitku je proto vede nejen k podstupování náročných podmínek (spaní v zimě, dlouhé pochody atd.), ale motivuje je i k výzkumu.
Nadšení reenactoři vedou výzkumy srovnatelné s odborníky. Zabývají se hmotnou kulturou (složení a struktura látek, podoba a střih uniforem), studiem armádních předpisů (ať už vojenskými povelovými technikami, či dochovanými záznamy z armádních skladů) a poznávají též myšlenkový svět vojáků. Na rozdíl od historiků však své znalosti uplatňují v co největší míře v praxi.
Tento příspěvek se zabývá tématem, jak autenticky provedená vojensko-historická rekonstrukce umožňuje historikovi nahlédnout své znalosti z jiné, „praktické“ perspektivy. Na příkladu rekonstrukce vojenského tažení z období napoleonských válek otevírá otázku hranic autentičnosti a rozebírá, co historikovi prožitá zkušenost umožňuje a jak může rozšířit jeho poznání.